|
Je to nauka o složení a charakteristikách atmosféry a fyzikálních dějích, které v ní probíhají. Úkolem všeobecné meteorologie je měření meteorologických prvků. Pokud známe fyzikální vlastnosti atmosféry, můžeme potom určit
předpověď počasí. Předpovědí počasí a atmosférickými procesy většího rozsahu se zabývá obor, který nazýváme „Synoptická meteorologie“.
Ihned v úvodu je nezbytné definovat pojmy počasí a podnebí. Počasí je neopakovatelný, okamžitý, nebo krátce trvající stav ovzduší, který můžeme charakterizovat souborem hodnot meteorologických prvků (tlak, teplota, vlhkost, oblačnost, srážky, směr a rychlost větru a další). Počasí mohou být vzájemně podobná, hovoříme o typu počasí (jasné, polojasné, přeháňkové, aj.). Termínem podnebí můžeme charakterizovat soubor počasí typického pro
určité místo na Zemi. Jedná se o dlouhodobý režim počasí podmíněný energetickou bilancí, cirkulací atmosféry.
Znalost předpovědi počasí je pro přípravu túr v horském prostředí jedním z nejdůležitějších faktorů ovlivňujících plánování túry. V současné době nalezneme spoustu kvalitních předpovědí počasí zejména na internetu,
pro přesnou interpretaci zjištěných údajů je pro nás nezbytné ovládat alespoň teoretické minimum meteorologie.
Druhým hlediskem je pak působení v terénu, kde nemáme možnost aktuální předpovědi počasí a musíme se spolehnout zejména na svůj úsudek a vyhodnocování možného vývoje počasí z různých klimatických jevů. Atmosféra, přesněji procesy, které v ní probíhají jsou natolik složité, že již v případě
předpovědi na 24 hodin obsahují 14% možné chyby. S narůstající délkou předpovědi se toto procento výrazně zvyšuje. Správné vyhodnocení nastupujícího zhoršení počasí je pak opět pouze na našem úsudku a schopnosti pozorovat klimatické jevy.
TEORETICKÝ ZÁKLAD
Atmosféra Země
Atmosféra je plynný obal planety, obsahující směsi různých plynů, vodní páry, pevné a kapalné částice. 78% objemu atmosféry je tvořeno dusíkem, 21% tvoří kyslík, 0,9 % argon a zbývající 0,1% obsahuje ostatní plyny. Do výšky 100 km se toto složení nemění (kromě CO2, kterého je v noci více než ve dne, více nad souší než nad mořem a ozónu, jehož největší koncentrace je ve výšce asi 22 km).
Další důležitou složkou je vodní pára, jejíž množství se pohybuje okolo 2,5 % celkového objemu atmosféry v oblasti rovníku, na pólech je to cca 0,2 %. Veškerý objem vodních par se soustřeďuje v Troposféře, přesněji prvních 10 km.
Vrstvy atmosféry
Základně atmosféru dělíme podle změny průměrné teploty vzduchu v závislosti na výšce:
obr. 2 Průřez atmosférou
Pro nás nejpodstatnější děje z hlediska změn počasí se odehrávají výhradně v Troposféře. Mocnost Atmosféry se liší v závislosti na zemské šířce. Největší mocnosti dosahuje na rovníku, nejtenší je naopak na pólech.
obr. 3 Vertikální rozhraní vrstev atmosféry, změny teploty ve vrstvách atmosféry
CHARAKTERISTIKA VRSTEV ATMOSFÉRY
1. Troposféra – je to nejspodnější vrstva, charakteristické je ubývání teploty s výškou průměrně o 0,65 °C na každých 100 metrů. Jsou v ní soustředěny 3/4 hmotnosti celé atmosféry, téměř veškerá voda – proto v ní vzniká mlha, mraky a srážky. Je to oblast neustálého proudění vzduchu. Její výška je největší nad rovníkem (16-18 km)a nejnižší nad póly (7-9 km), průměrná výška je 11 km a je závislá na ročním období ( v zimě je nižší) a povětrnostní situaci.
2. Tropopauza – přechodní vrstva o mocnosti stovek metrů až 3 km, ve které se vyrovnávají vlastnosti troposféry a stratosféry.
3. Stratosféra – výška od 10 do 50 km. Ve spodní části do 25 km je stálá teplota mezi –45 až – 75 °C, která závisí na zemské šířce a ročním období. V horní části od 25 do 50 km teplota stoupá až k 0 °C a to díky obsahu ozónu, který pohlcuje UV záření, čímž se zahřívá. Proudění je nejmenší ve výšce 22-25 km (velopauza), potom roste.
4. Mezosféra – sahá do výšky 80 km, teplota zde klesá z 0 °C až na –90 °C v létě, v zimě na – 50 °C. Proudění vzduchu je velmi proměnlivé. Pozorujeme zde tzv. noční svítící oblaka, jejichž složení není přesně známo. Můžeme je vidět mezi 50 – 75° sev. šířky v době, kdy je Slunce 5-13° pod obzorem. Zpravidla se pohybují od východu na západ rychlostí 50 – 250 m za sekundu.
5. Termosféra – sahá až do výšky 1000 km. Je pro ni typický růst teploty, např. ve výšce 150 km je teplota vzduchu 600 °C. Vzduch je velmi řídký a proto se jeho teplota určuje z kinetické rychlosti molekul.
6. Exosféra – poslední vrstva zemské atmosféry, z níž unikají volné částice do meziplanetárního prostoru. Mění se i chemické složení – převládá helium a vodík, dále ve výšce 2500 km je vodík s příměsí protonů a elektronů. Průměrná teplota je zde 1350 °C.
Atmosféru také můžeme dělit podle koncentrace iontů a volných elektronů:
1. Neutrosféra – sahá do výšky 60-70 km, malá koncentrace
2. Ionosféra – vrstva od 70 do 500 km, velká koncentrace iontů, elektricky vodivá – odráží dlouhé vlny, propouští částečně střední, úplně KV a VKV (2-15 m).
Zpracoval: Radek Lienerth
Zdroj a originální článek: www.horosvaz.cz
 |
Bezpečnost a rizika 
