 Horolezci jsou obvykle vyslovení optimisté. Optimistický výklad předpovědi počasí je někdy zažene do značně nepříjemných situací. Nastane-li tedy už onen případ, že vás takto nadměrně optimisticky
naladěné zastihne v horách ‚nečekaný‘ zvrat počasí, snažte se především zachovat klid a neztratit hlavu.
Kdo se nepohodě podává, umírá rychleji. Mnoho bivaků, dokonce více nocí za sebou, vynucených náhlým zvratem počasí, už horolezci přečkali naprosto v pořádku, bez nejmenší újmy na zdraví. Člověk si zde musí vzít příklad ze zvířat: to znamená sebezáchovný pudový únik z povrchu směrem do hloubky. Zahrabat se do sněhu, jako to dělají zvířata. Jde to pomocí cepínu. V takové malé sněhové jeskyni či hlubokém záhrabu se udržuje konstantní teplota kolem nuly, tedy nic, co by se nedalo nějakou dobu vydržet. Člověk navíc není vystaven silnému větru, který bývá se zvratem počasí ve větších výškách v naprosté většině případů spojen a odvádí teplo z těla mnohem rychleji než statický chladný vzduch ve sněhové jeskyni. V nouzově vyhloubených sněhových jeskyních lze bez opravdu vážného nebezpečí přežít i celé dny. Vstupní otvor se uzavírá zpevněnými kusy sněhu nebo bivakovacím pytlem., přičemž je ovšem nutno ponechat malou mezeru pro přívod čerstvého vzduchu – jinak hrozí nebezpečí udušení! Bočně hloubená jeskyně, například ve stěně mělké a široké ledovcové trhliny, s větracím a současně odtokovým otvorem ( pro tající sníh ) situovaným v nejníže položeném místě, umožňuje už skutečně „komfortní“ bivak.
Zdroj: Bezpečnost a riziko na skále a ledu
vydalo nakladatelství Freytag & Berndt
www.freytagberndt.cz
 |
Bezpečnost a rizika 
