 S výběrem objektivů je to jako s autem. Které je nejlepší? Někdo váhá mezi Fabií a Oplem Corsa, někdo váhá mezi BMW a Porsche, někdo nedá dopustit na
off-road. Klíčová otázka je - kde budete jezdit a co vozit (regulérní odpověď je, že slečny a proto potřebujete Porsche...) - aneb co, jak a proč budete fotografovat? Nároky na objektiv při focení na výstavu fotografií (každá o velikosti 1x2 m) budou jiné než při focení na obálku časopisu A4 nebo při focení do rodinného alba 10x15 cm nebo dokonce při prohlížení na VGA monitoru 800x600 bodů!
TYPY OBJEKTIVŮ
Z hlediska ohniskové vzdálenosti lze rozdělit objektivy na:
 Rybí oka (8mm) – extrémně širokoúhlé s úmyslnou deformací perspektivy, viz obrázek v pravo
Širokoúhlé (10-30mm) – interiéry, architektura, krajina, reportáž
Střední ohniska (30-100mm) – přirozené zobrazení, portrét
Teleobjektivy (100-300mm) – portrét, reportáž, krajina
Silné teleobjektivy (>300mm) – příroda, sport
Telekonvertory – násobí ohnisko 1.4x, 2x, 3x
Makroobjektivy – měřítko 1:1, liší se minimální zaostřovací vzdáleností
Tilt-Shift – architektura (korekce „flašky“)
Mirror – silné teleobjektivy konstruované na principu hvězdářského dalekohledu
OHNISKOVÁ VZDÁLENOST, ZOOM
Zoom neboli změna ohniska objektivu definuje výřez scény, kterou budeme zaznamenávat. Změna zoomu nemění perspektivu - viz dále. Taky bych si přál skvělý objektiv 12-300mm f/2. Z fyzikálního hlediska to ale nemožné. Takže se smiřme s tím, že nejkvalitnější a nejsvětelnější jsou pevné objektivy, potom zoomy s krátkým rozsahem (3-5x) a nejhůř na tom jsou zoomy s velkým rozsahem (>5x). Naprosto ale rozumím a z vlastní praxe znám situace, kdy výměna objektivů je obtížná a obtěžující (reportáže, sport, ...). Takže zoom je móóc dobrá a výhodná věc, někdy i (trochu) na úkor kvality.
SVĚTELNOST
Světelnost neboli minimální clonové číslo neboli maximálně otevřená clona je podle mě jeden z klíčových parametrů každého objektivu. Světla je prostě pořád málo, prodlužovat expoziční čas často nejde (hrozí rozhýbání) a zvyšování ISO citlivosti dramaticky zhoršuje kvalitu fotky. Zde bych osobně volil kompromis světelnost versus cena, kterou jste ochotni zaplatit. Vemte též v úvahu, že světelné objektivy mají vždy velký průměr čoček a tím jsou těžké a mají velké průměry závitů pro filtry.
RYCHLOST OSTŘENÍ
Možná s tím někdo nebude souhlasit, ale podle mě další klíčový parametr. Ať fotíte cokoliv, pořád se to hýbe (snad mimo krajiny). Mít "vždy dobře a rychle zaostřeno" má podle mě vysokou hodnotu. Proto doporučuji USM (Canon) nebo HSM (Sigma) nebo SWM (Nikon) = rychlé ultrazvukové ostřící motory. Navíc tyto objektivy jsou většinou (není to ale pravidlo) konstruovány tak, že ostřící kroužek se otáčí nezávisle na ostření motorovém. Takže se s motorem neperete, ale doostřujete zcela volně. Moc příjemné! Pro srovnání - některé obyčejné objektivy jsou shopné přeostřovat z jednoho konce na druhý (vždy jste na druhém konci!) až 3 vteřiny! USM/HSM/SWM to má hotové za desetiny... Také platí pravidlo, že čím delší ohniskovou vzdáleností fotíte, tím pomaleji se zaostřuje. Proto nároky na rychlost ostřícího motoru prudce stoupají u ohnisek nad cca 100mm (teleobjektivy).
PRŮMĚR ZÁVITU NA FILTR
To není nevýhoda, ničemu to nevadí, ale je to o ceně - ne objektivů ale filtrů. Různé objektivy mají totiž různé přední průměry na filtry. Běžná řada průměrů je:
37-43-46-49-52-55-58-62-67-72-77-82-86-95 mm
Minimálně budete potřebovat UV filtr pro ochranu objektivu (i když vlastní efekt UV filru je u digitálů zbytečný - zvládne to vestavěný RGB filtr před sensorem) ale hlavně polarizační filtr. Mají-li všechny Vaše objektivy stejný průměr závitu, můžete mít na všechny jeden polarizační a jeden UV filtr. Mají-li ale Vaše objektivy různé průměry závitu, budete potřebovat víc filtrů. A polarizační filtr např. Hoya 49mm stojí 1.250,- Kč, kdežto 82mm už 6.600,- Kč!
Chcete-li ale světelný objektiv, musí mít velký průměr čočky a tudíž i velký průměr filtru
OTÁČÍ SE PŘEDNÍ ČLEN?
Není to tragédie ale když se neotáčí, je to moc příjemné. Proč? Protože máte-li nasazen polarizační nebo přechodový filtr, tak kdykoliv foťák přeostří (a to dělá pořád) otočí se vám i filtr a tím se polarizační nebo přechodový efekt změní. Dá se to samozřejmě nějak obejít (ostříte ručně, držíte filtry atp.) ale je to těžkopádné. Nemluvě o reportáži, kde je to nemožné. To už je pak lepší fotit bez filtrů.
MĚŘÍTKO PRO MAKRO
Když fotíte třeba 1 cm velkou vosu největším zvětšením jaké objektiv umí - většinou v nějakém "macro" režimu - jak velký bude obraz vosy na filmu/chipu (nikoliv na fotce)? Jestli také 1 cm, pak je to měřítko objektivu 1:1. Obvykle běžné objektivy umí měřítka 1:2 (0.5) až 1:4 (0.25) a to znamená, že vosa bude na filmu 2x až 4x menší. Měřítko 1:1 umí většinou jen specializované macro objektivy. Ale i u normálních objektivů lze zvětšení vosy na filmu řešit mezikroužky.
MINIMÁLNÍ ZAOSTŘOVACÍ VZDÁLENOST
Jak blízko může objekt být, aby objektiv ještě dokázal zaostřit. U DSLR se měří vždy od roviny filmu nebo čipu, u kompaktů a SLR-like většinou od přední čočky objektivu. Důležité pro detailní fotografii a makrofotografii.
STABILIZÁTOR OBRAZU
Obrazový stabilizátor dokáze částečně potlačit rozhýbání snímku vlivem chvění fotoaparátu v ruce. Nikoliv vlivem pohybu objektu! Takže můžete z ruky fotit cca o 2 expoziční časy delším časem než normálně. U focení z ruky platí "zásada", že se udrží cca převrácená hodnota ohniskové vzdálenosti (u 200mm objektivu je to 1/200s atp). Na DSLR je ale ještě nutné ohniskovou vzdálenost násobit crop faktorem! Když se člověk soustředí a dává si pozor, udrží ale mnohem delší čas. Řešením je samozřejmě stativ, který zase ale snižuje pohotovost nasměrování foťáku na záběr. Mě se osvědčilo obyčejné koště které postavím přede mě a jednou rukou přitáhnu foťák k jeho násadě. Je to operativní, slušně stabilizující, mobilní, najdete ho všude a v neposlední řadě když ho odložíte tak ho nikdo neukradne. Je to levný stabilizátor obrazu...
ÚČEL OBJEKTIVU
Jednotlivé druhy fotografií mají různé nároky na objektivy. Často se také vyrábějí speciální objektivy pro nějaké účely:
Krajina - vysoké nároky na ostrost, kontrast, nízkou aberaci a reflexy v protisvětle. Často potřeba vysokého clonového čísla a měkce rozostřeného pozadí. Naopak nevadí absence zoomu, nízká světelnost, pomalé ostření a vysoká hmotnost.
Portrét a akt - naopak měkce kreslící objektivy, nízké nároky na ostrost a kontrast (neplatí u portrétů starých lidí), často potřeba vyšší světelnosti a měkce rozostřeného pozadí
Architektura - podobné jako u krajiny, navíc vysoké nároky na nízké sférické zkreslení a vinětaci. Specializované shift objektivy umožňují odstanit kácení linií při snímání budov zespoda. To ale lze udělat i ve PhotoShopu.
Sport a zvířata - typicky silné teleobjektivy s potřebou vysoké světelnosti, rychlého ostření, případně stabilizací obrazu
Makro - vysoké nároky na minimální zaostřovací vzdálenost, měřítko (1:1) a měkce rozostřeného pozadí
Reportáž - široký rozsah zoomu (nevíte co bude), rychlé ostření, vysoká světelnost
CROP FAKTOR
DSLR střední třídy používají velikost senzoru blízkou APS-C formátu o velikosti 
úhlopříčky cca 1.5x (Nikon, Fuji, Pentax) až 1.7x (Sigma) menší než klasický 35mm kinofilm. Co se potom děje s objektivem konstruovaným na klasický kinofilm ale nasazeným na DSLR?
35mm film vidí z obrazového pole objektivu obdélníkovou scénu, kde je zajištěna "přijatelná" kresba. Logicky je vinětace a rozostření kresby v rozích nejhorší, protože rohy jsou nejblíž okraji obrazového pole objektivu. Menší senzor na typické DSLR zaznamená menší obdélník zcela ekvivalentní tomu, jako bychom film ostříhli na rozměr senzoru nůžkami. Vinětace a rozostření kresby objektivu se projeví méně, protože obdélník je dále od kraje obrazového pole. Obraz se tak jeví cca 1,5x více zvětšený (více přiblížený, více "tele").
Obraz z DSLR tedy vypadá jako kdybychom na filmovou zrcadlovku nasadili objektiv s cca 1,5x delší ohniskovou vzdáleností. Koeficient přepočtu ohniskové vzdálenosti (Crop Faktor, Magnification Factor, Focal Length Multiplier atd) má stejnou hodnotu, jako poměr úhlopříčky filmu k úhlopříčce senzoru DSLR.
PERSPEKTIVA
Kolem zobrazení perspektivy panuje mýtus, že ohnisková vzdálenost mění perspektivu. Pravda však je, že zobrazení perspektivy závisí pouze na snímací vzdálenosti! Jinými slovy - všechny objektivy mají stejné zobrazení perspektivy - 300mm teleobjektiv i 20mm širokáč, pokud je snímáno ze stejného místa a při zanedbání vad objektivů. Perspektiva je ovlivněna pouze relativními vzdálenostmi mezi snímanými objekty a fotoaparátem. Vše co mění ohnisková vzdálenost je pouze výřez scény (snímací úhel) a hloubka ostrosti.
Chcete-li si tento údaj ověřit, udělejte si jednoduchý pokus:
Vyfoťte ze stativu (ze stejného místa) tutéž scénu dvěma různými objektivy (v našem případě 31mm a 100mm). Exponujte stejnými hodnotami.
Na obrázku pořízeném širším objektivem (zde 31mm) vyřízněte část scény, která přesně odpovídá celé scéně pořízené delším objektivem (zde 100mm).
Oba obrazy porovnejte.
Pokud zanedbáme nedostatky objektivů, oba obrazy budou z hlediska perspektivy naprosto stejné a tudíž změna ohniskové vzdálenosti cca 1,5x na DSLR se na perspektivě nijak neprojeví!
OSTROST A KONTRAST NEBOLI MTF
K objektivnímu vyjádření vlastností objektivů se užívá tzv. MTF křivka. Tato zkratka znamená "Modulation Transfer Function" čili "přenosová funkce modulace". Čárový zkušební obrazec (mřížka z černých a bílých čar) se zobrazí testovaným objektivem a měří se kontrast výsledného obrazu. Je-li kontrast stejný jako u předlohy, je hodnota rovna 1. Je-li kontrast poloviční, je výsledek 0,5. Nulový kontrast znamená, že místo obrazce je zobrazena pouze šedá plocha.
Vodorovná osa grafu udává diagonální vzdálenost od středu kinofilmového políčka 24x36mm do jeho rohu (tj. 0 až 21,5mm). Svislá osa udává kontrast 0 (už to vůbec nekreslí) až 1 (beze změny přeneseno). V každém bodě od středu do rohu se měří 4 údaje (metodika Canon):
- přenos kontrastu na mřížce 10 čar na milimetr, čáry kolmo na úhlopříčku (tzv. sagittal lines)
- přenos kontrastu na mřížce 10 čar na milimetr, čáry rovnoběžně s úhlopříčkou (tzv. meridional lines)
- to samé ale pro 30 čar na milimetr
Optické vady jsou méně patrné v centru obrazu a projevují se hlavně v krajních polohách (proto křivky většinou zleva doprava klesají). Nejdůležitější část obrazu, kde očekáváme nejostřejší kresbu, je od 0 do 15mm od středu. Protože DSLR střední třídy mají menší chip než je kinofilm a půlka jejich úhlopříčky je kolem 14mm tak chyby objektivu za 14mm nejsou podstatné! Naopak ale chyby objektivu do 14mm se zdůrazňují.
Dalším důležitým parametrem je směr čar zkušebního obrazce, které jsou na grafu reprezentovány plnou a přerušovanou čarou. Jsou–li tyto křivky příliš daleko od sebe (rozevírají se), indikuje to astigmatickou vadu objektivu a výsledný obraz je rozmazaný.
Proč se měří 10 čar/mm a 30 čar na mm? Je v tom takový rozdíl? Je. Přenos čar při hustotě 10 čar/mm se nazývá kontrastem (je v tom trochu zmatek - neplést s normálním kontrastem) a přenos čar při hustotě 30 čar/mm se nazývá ostrost. Kupodivu objektivy s dobrým kontrastem se subjektivně zdají "ostřejší" než objektivy s ostrou kresbou, ale horším kontrastem. Přirozeně kvalitní objektivy jsou obvykle jak kontrastní, tak ostré. Odchylky o cca 10 % se ale obtížně rozpoznávají.
No a aby toho nebylo dost, graf je potřeba prostudovat pro různé clony, MTF se totiž cloněním mění. Obvykle se uvádí grafy pro minimální clonové číslo (např. f/2,8) a pro f/8 a u zoom objektivů pro různé ohniskové vzdálenosti (obvykle obě krajové hodnoty).
Závěr? Je zajímavé to vědět, je zajímavé to prostudovat ale stejně vám to v praxi při rozhodování asi moc nepomůže...
Autor textu a fotografií: Roman Pihan
na začátek 
 |
Fototeorie & praxe 
