|
Nadmořská výška: 2 503 m n. m.
Převýšení nahoru: 1 099 m
Doba pobytu: 2 dny (leden 2006)
Autor textu a fotografií: Martina Křenová a František Červinka
    
Krásné počasí na slovenských horách nás vylákalo začátkem ledna do Vysokých Tater na Popradské pleso. Okolí plesa patří podle mého názoru k nejkrásnějším v celých Tatrách a pohled na bílou peřinu třpytící se ve sluníčku byl nezapomenutelný. Výjimečně jsme využili služeb slovenského pohostinství a později jsme toho dost litovali. Nejlevnější pokoj v Horském hotelu Popradské pleso (1 494 mn.m.) v podkroví byl sice nádherný, prostorný i teplý, sprcha tekla vařící, ale výběr jídel nebyl nejširší a kuchařovo umění bylo také sporné. Zato zasněžené štíty kolem nás byly nezapomenutelné.
Po rychlém ubytování se jsme vyrazili ještě v sobotu v poledne do okolí. Až k Žabímu potoku byla cesta lesem a klečemi příjemně prošláplá. Sluníčko pálilo tak silně, že místní TANAPák se na něm vyhříval rozvalený na sněhu a naše hlasy ho nepochybně vyrušili z poledního rozjímání. Samozřejmě se okamžitě zatvářil důležitě a dalekohledem se začal významně rozhlížet po okolí. Dle informací TANAPu jsou sice cesty na Hincovo pleso i na Rysy v zimním období uzavřeny, ale neměl překvapivě k našemu počínání žádné komentáře a pustil nás bez problémů dál.
Na Hincovo pleso jsme to dnes měli bohužel už moc daleko, pokoušeli jsme se alespoň zdolat Mengusovský Volovec (2 227 m n.m.). Sníh byl krásně umrzlý, pod mačkami tiše křupal a nebořil se. Stoupání bylo dosti prudké, a proto nás skalky kousek pod vrcholem přinutili otočit se. Šli jsme se pouze projít, neměli jsme žádné jiné vybavení než mačky a cepín a nechtěli jsme riskovat. Cesta dolů byla mnohem rychlejší, jednoduše jsme se svezli po zadku až k úpatí kopce a kousek před chatou jsme si ještě vychutnali pohledy na nádherný hřeben Nízkých Tater.
Franta chtěl v neděli zdolat lezeckou cestou Český štít (2 500 m n.m.) nebo Vysokou (2 547 m n.m.). Já jsme tomu moc nakloněná nebyla, přeci jenom jsem neměla ještě tolik zkušeností se skalním lezením a natož v zimě. Brzy ráno jsme se ale přeci jenom vydali známou cestou k Žabímu potoku, odbočili jsme k Žabím plesům, která byla mírně rozeznatelná pouze při pohledu z výšky, a prudkým stoupáním ve sluneční výhni jsme vyfuněli rychle k Chatě pod Rysmi (2 250 m n.m.).
Jaký tam byl klid narozdíl od léta, kdy je chata za hezkého počasí plná k prasknutí! Teď jsme si užívali samoty a teplého závětří u vchodu. Již od chaty se mi hřeben na Český štít i na Vysokou nelíbil a ze sedla Váha (2 340 mn.m.) to bylo ještě horší. Vůbec se mi tam nahoru nechtělo. Měla jsem z toho strach, až jsem přemluvila Frantu, že tam nepolezeme. V klidném tempu jsme vystoupali "alespoň" na vrchol Rysů (2 503 mn.m.). Výhledy na celé Vysoké Tatry na slovenské i polské straně byly úžasné, v dálce se blýskaly i Nízké a Západní Tatry.
Kochali jsme se u kříže asi hodinu než nás zima a běžící čas vyhnaly rychlým tempem zpět na Popradské pleso, kam jsme dorazili již za tmy. Ještě chvíli jsme využili teplého zázemí chaty, a pak jsme po asfaltové silnici s čelovkami na hlavě a s hvězdami nad hlavou seběhli zpět na zubačku.
Plánované vrcholy jsme sice tentokrát nezdolali, zůstala nám výzva pro jiné zimní akce, až budu mít dostatek zkušeností. Užili jsme si ale i tak nádhernou atmosféru zimních hor.
na začátek 
 |
Průvodce Slovensko 
