Charakteristika: VHT
Obtížnost: střední
Převýšení: 600m
Pohoří: Rofan
Oblast: Tirol
Datum výstupu: červenec 2003
Mapa: Freytag & Berndt 1:50 000 WK 323
Výchozí místo: lanovka Rofan Seilbahn
Kolika denní akce: 1 den ( 6 hod )
Autor textu a fotografií: Petr Lukáš
    
Autobus nás veze pouze symbolicky necelé 2 km k lanovce Rofan Seilbahn. Než se ti nejpomalejší stačí usadit, už zase vystupujeme. Po tak náročné cestě je samozřejmě nutný náležitý oddych a tak se na parkovišti popíjí kafíčko, někde i plechovka piva zasyčí. Lanovka nás vyvleče příjemných 900 metrů k chatě Erfurter Hütte (1831 m), kde se koná první topografická desetiminutovka. Pohoří nevypadá nijak náročně (obr.1), zato naproti přes jezero pozorujeme vápencové masívy Karwendelu. Z jmenovaných hor si podle očekávání nepamatuju ani jednu. Ale to přijde časem samo.
Áčko vyráží pod vedením Petra Dvořáka (který je zde ovšem též poprvé) ve čtvrt na deset na cestu. Je to pohodlný výšlap, nebál bych se říci vycházka, po měkkých horách. V sedle Krahnsattel poprvé spatříme náš první cíl, vrchol Sagzahn (obr.3 - 2228 m) s charakteristickým zoubkem. Před jedenáctou jsme pod ním a začínáme se připravovat na ferratu. Zkušení harcovníci mají na sobě postroj během chvilky a se špatně skrývaným pobavením pozorují ty méně zkušené, již se beznadějně zamotávají do lan. Když už hrozí sebeuškrcení začátečníka, harcovník se ledabyle přikolébá a několika hmaty upraví nešťastníkovu ústroj do pořádku. Za to bývá zahrnut projevy díků, nabídkami tykání a neurčitými sliby nemalých dávek alkoholu.
Samotná ferrátka (obr.4) je pěkná a krátká a opravdu skoro pro každého. Moc se necvakám, jen sem tam, aby mě případně nesrazil letící kámen nebo začátečník. Než se nadějeme, jsme u vrcholového kříže. Je krásný den a otevírají se nám lehce zamlžené výhledy do širokého údolí Inntal s řekou Inn a do bočního Zillertalu. Sestup stejnou cestou už všichni zvládají s lehkým úsměvem na líci. Dalším cílem je vrchol Rofanspitze (2259 m), kam ovšem vede obyčejná cesta (obr.5). Lehce přístupný vrchol je okupován změtí turistů a kavčat žlutozobých a tak se nezdržujeme a pokračujeme dál po úbočí pod vrcholem Rosskopf. Následně vystoupáme na potentovaný vršek Spieljoch (2236 m), kde se nedá sednout a ze kterého již vidíme horní stanici lanovky (obr.6).
Počasí se začíná valem kazit a tak se někteří labilnější jedinci (včetně mě) neodkladně vydávají k lanovce. Ti méně labilní nás ovšem bezprostředně následují. Do budovy lanovky přicházíme kolem třetí s prvními kapkami deště, který se za chvilku rozvášní do plnohodnotné průtrže doprovázené prudkým vichrem. Bavíme se úvahami, jestli lanovku nezastaví a my nebudeme nuceni přečkat noc v nehostinných podmínkách, případně jaké to je, když rozhoupaná přeplněná kabina narazí během cesty dolů do sloupu. Abych to nenatahoval, nestalo se nic. Normálně jsme sjeli a přeběhli do autobusu. No a v kempu už nepršelo.
na začátek 
 |
