|
Do horské vesničky Täsch Alp neboli Ottawan (2216 m) se dá dobře vyjet strmou dlouhou silnicí přímo
z Täsche. Je zde neplacené parkoviště, dá se i přespat v noci u auta. Pokračujeme ve směru ukazatele po cestě č. 44a tzv. Europaweg. Přejdeme potůček a po mírném stoupání úzkou pěšinou, obrostlou neskutečně barevnými květy horských rostlin sestupujeme dolů. To mnohé z nás znepokojuje. Později se stezka narovnává a v tu chvíli se před námi objeví jako přelud ostrá silueta Matterhornu (4478 m), která jakoby sem nepatřila. Pohled na něj je úžasný, člověk který má rád hory, z něj nemůže spustit oči. Obrovský masiv trčící se jako gigantický zub z ledovců nad Zermattem. Cesta traversuje masiv hory Sattelspitz (3184 m), který prakticky celý obchází. Travers, ač jsou z něj úžasné výhledny, jak na protější hory Weisshorn (4506 m) a Ober Gabelhorn (4063 m), tak na hory hřebene Mischabel (Dom, Täschhorn), je díky svým 9km zařazen do kategorie nekonečných a zničujících. Voda při cestě není problém. Po asi 4,5 hod. docházíme k spodní stanici lanovky Sunnegga (2288 m). Necháváme se vyvézt na mezistanici Blauherd Hütte (2601 m), odkud pokračujeme prakticky v jedné rovině asi půl hodinu k chatě Fluhalp (2610 m). Walliští obři masivu Monte Rosy jako např. Dufourspitze (4634 m), Lyskamm (4527 m), Breithorn (4165 m), Castore a Pollux a samozřejmě Zermattská trojice Matterhorn, Dent Blanche (4357 m) a Ober Gabelhorn se z terasy chaty prezentují obzvlášť efektně. Dáváme zasloužené pivko a kocháme se nádhernými panoramaty. Blíží se zatažená obloha s bouřkovými mraky, tak se raději balíme a jdeme dál údolím k jezírkům asi 0,5 km nad chatou. Na trávě u vody se zdá být ideální místo na bivak. Rozbalujeme tedy dva stany.
Večer sprchne, mraky se přeženou a ráno se probouzíme do jasné oblohy. Vyrážíme tedy bez okolků vstříc výstupu na Strahlhorn s převýšením přes 1550 metrů. Zahajujeme ho jak jinak než nejprve přechodem asi půl kilometru dlouhé a opravdu vysoké morény, z které náhle klesáme asi 150 metrů na ledovec Fidelngletscher. Nazouváme na tvrdém, holém ledu mačky a mírně vystupujeme spíše levým okrajem ledovce. Skalní masiv Strahlknubel (3221 m) míjíme zleva a skalním a suťovým žlebem vystupujeme na ledovec Adlergletscher. Na mapách je ještě propojení mezi ledovci uváděno jako led, není to ale pravda. Jde se regulérně skálou a sutí. Celkově však max. I.UIAA. Orientaci usnadňují kamenní mužíci. Ledovcem Adlergletscher jdeme přímo, spíše opět při levém kraji. Je zde málo trhlin, není problém si určit trasu dle libosti. Těch pár je dobře vidět. Horní patro ledovce je již poměrně dost zasněženo (určitě se to chce navázat na lano), a tak se střídáme v prošlapávání asi 20 cm sněhu. Jdeme jako první, žádné stopy není vidět. Několik dní před námi to právě v těchto místech otočila slovinská výprava. Guidi z Zermattu také čekali až opadne sníh a nebo až jim to někdo vyšlape, neboť druhý den po našem výstupu najednou mazali nahoru se svými klienty.
Den před tím nás od toho odrazovali. Stáčíme se doprava směrem k vrcholu Adlerhorn a vstupujeme do nejvyšších pater ledovce. Výstup do sedla v jihozápadním hřebeni (mezi Adlerhornem a Strahlhornem) vypadá velmi přísně. Na chvíli zapochybujeme, ale dokud to jde, vystupujeme dále. Kolem nás velké trhliny a svah roste do strmosti takřka před očima. Zprvu nepříjemných 30°, kde je ještě dost sněhu, později se nad námi tvoří obří kšilt, který vypadá neslezitelně. Strmost ledového svahu odhadujeme na 60° a délku na cca. 80 metrů. Zde je to regulerně na dva cepíny, pod námi obří trhlina, případný sjezd po zadku je naprosto nereálný a končil by zaplutím do tunelu ledovce v minimálně stokilometrové rychlosti. Není možno udělat ani jednu chybičku. Poctivě zasekáváme cepíny a kopeme stupy. Pokračujeme pomalu. Ze sedla už začíná pofukovat a navaluje se nepříjemná mlha, kterou ve výšce přes 3900 m vidíme jen neradi. Odpočíváme v sedle, Adlerhorn (3987 m), ač je odsud bez problémů slezitelný (hřeben II.UIAA, PD-) z časových důvodů vynecháváme. Jdeme pomalu a dýchavičně po jihozápadním širokém hřebeni na vrcholové plato a z něj již mírně, avšak ztěžka k vrcholovému kříži. Mlha, hnusně a vedro jak ve skleníku (snad přes 30°C). Fotíme se a neotálíme se sestupem.
Obloha vypadá vcelku brutálně. Sestup se záhy mění v boj. Zatahuje se a není vidět na více jak 100 metrů, později i méně. Snažíme se trefit se do sedla Adlerpass (3802 m) pouze podle výškoměru. Sedlo náhodou nacházíme, ale začíná pršet a viditelnost se snižuje na 50 metrů. Proti nám také pracuje difusní světlo, které velmi zkresluje sestupovou linii, která tak vypadá neschůdně strmě. V dešti a mlze pod skalním převisem v sedle koketujeme o sestupu na sever masivu k chatě Britannia, který by ovšem prodloužil naši akci min. o dva dny. Nakonec se na chvíli rozjasní a rozpoznáváme možný sestup ze sedla prudkým sněhovým svahem. S radostí sjíždíme dolů, za námi se však utrhne kamenná lavinka, a tak se radostný, přesně vedený sestup rychle mění v paniku a krkolomný, několika pády ozdobený sestup na plato ledovce Adlergletscher. Další sestup je již veden stejně na ledovec Fidelngletscher. Po něm asi 2km sestup k patě morény. Následuje výstup pravdy na 150 metrovou morénu, která se po skoro 10 hodinách dřiny zdá jako kilometrová. Po ostří morény zpět k bivaku. Večer ještě zajdeme do chaty na pivko a na druhý den se vydáváme na nekonečnou pouť k autu do osady Täschalp.
NADMOŘSKÁ VÝŠKA : 4190 m.n.m.
POHOŘÍ : Walliské Alpy, Švýcarsko
OBLAST : jižní výspa hřebene Mischabel, severní oblast hřebene Weissgrat
VÝSTUP : z horské vesničky Täsch Alp (Ottawan) - 2216 m
OBTÍŽNOST : 4-5
KOLIKA DENNÍ VÝPRAVA : 5
CELKEM KM : 36,65 km
CELKEM PŘEVÝŠENÍ : 4892 metrů celkem / 1971 metrů z vých.bodu
ČASOVÝ PLÁN : Sunnegga - 5hod. Fluhalp - 1,5hod. (lanovka) Strahlhorn - 6hod. Fluhalp - 5hod.
NA TĚŽKO : 65%
DATUM VÝSTUPU : 2.7. - 6.7. 2010
MAPA
Autor článku: www.supervht.com
 |
